Když dojde například při dopravní nehodě, pracovním úrazu, úrazu ve škole nebo dejme tomu v nějakém nákupním centru k něčímu úrazu, je docela běžné, že takovému jedinci náleží určité odškodnění. Pro takové situace existují pojistky, a jakmile někdo přijde k úhoně, má dostat alespoň peníze, jež mu kompenzují vzniklou škodu.
Zní to docela dobře, že? To sice člověka nezbaví bolestí ani případného psychického traumatu, ale pomůže mu to se s podobnou nastalou situací alespoň snáze vyrovnat.
Jenže je nasnadě, že o peníze nejde jenom jednotlivým lidem. Na těch záleží i pojišťovnám. A proto se nejednou stane, že je poškozenému nabídnuta jenom velice nízká částka, případně se dokonce činí pokusy nezaplatit mu nic. K čemuž dokážou využít pojišťovny kdejakou skulinu či právní kličku.
A je jasné, že zraněný se proti takové pojišťovně jen těžko ubrání, že se mu sotva podaří prosadit své oprávněné nároky. Protože jsou tu mnohé výhody právě na straně pojišťovny, jež má jako instituce i své právníky, i bohaté zkušenosti s podobnými pokusy vyvléci se ze svých povinností.
Nikdo ale naštěstí není ztracený. Pokud nedosahuje odškodnění takové výše, jakou poškozený očekával, je možné nalézt i instituci, jež mu s tím pomůže, jež mu dokáže vydobýt to, na co má dotyčný skutečný nárok. Protože tady vědí, jak si pořídit ten nejvhodnější odborný znalecký posudek, tady jsou schopni zajistit i právní pomoc, jež je nejednou nezbytná.
Když je člověk zkrátka ošizen, existuje i silný partner, na kterého se může obrátit ve snaze dosáhnout toho, na co má nárok. A měl by tak učinit. Protože by bylo hloupé zbytečně přicházet o peníze, jež je možné oprávněně získat.
Institut odškodnění je tu totiž přece od toho, aby nebyl poškozený v nezaslouženě komplikované životní situaci, aby netrpěl víc, než je nevyhnutelné. Není tu od toho, aby se v jeho rámci braly oběti na hůl.